Střední odborná škola obchodu, užitého umění a designu, Plzeň

Projekt Banáni 2019

Když za námi v říjnu dorazily organizátorky projektu Banáni, všichni jsme si říkali, co nás to zase čeká. Když začaly mluvit o 17. listopadu, bylo mi jasné, že náš projekt bude souviset se svobodou.

O týden později jsme se sešli v aule v Ateliérech. Měli jsme se zamyslet nad třemi věcmi, které jsou pro nás v životě nejdůležitější. Často se opakovaly pojmy Rodina, Svoboda, Názor, Myšlenka a Přátelství. Pro mě osobně jsou nejdůležitější tyto tři pilíře – Svoboda, Rodina a Naděje.
Pak se před námi objevily papíry se slovy: „A teď každý z vás vytvořte z tohoto papíru ty tři věci, které jste nám tady před chvílí prezentovali. Ale nesmíte k tomu použít tužku ani jinou psací potřebu!“. Všichni jsme se na sebe tázavě podívali, ale pak jsme se s tvůrčím nasazením pustili do práce. Vznikly zajímavé výtvory, některé čistě vystřižené, jiné vytrhané či zmuchlané. Bylo zajímavé vidět, co všechno jsou mí spolužáci schopni vytvořit.

Uběhlo pár týdnů a my jsme seděli v počítačové učebně s cílem vytvořit plakát, kde se promítnou naše tři nejdůležitější hodnoty. Většina z nás pracovala pouze s tvary a křivkami, ale našli se i tací, kteří pro svou práci použili fotografii. „Pracujte! Ty plakáty, na kterých tady děláte, budou na třech výstavách!“ Přesně v tomhle okamžiku jsem se začala o projekt zajímat více.
Zjistila jsem, že do projektu není zapojena jen naše škola, ale i pražská grafická škola Hellichovka a karlovarská střední uměleckoprůmyslová škola. Nicméně práce jsme všichni dokončili a poslali do tiskáren k přípravě na vernisáže.

První z výstav se uskutečnila právě v Karlových Varech. Pak jsme byli na řadě my, k dispozici jsme měli  prostory Depa 2015. Naše třída samozřejmě nemohla na vernisáži chybět. Všechny naše práce a také některé plakáty ostatních zapojených škol byly až do konce roku 2019 k vidění v Depu. Finální výstava začala v pondělí 3. 2. 2020 v pražské kavárně NONA, kam jsem se jako zástupce naší školy vydala. Byla jsem přivítána doslova s otevřenou náručí a několikrát mi děkovali, že jsem dorazila.

Z mého pohledu mi přijde práce na takových projektech velmi přínosná, jelikož každý z nás zjistí, co v něm je. A podle toho, co jsem slyšela od našich vyučujících i od známých a široké veřejnosti, jsme nejen jako třída, ale i jako škola zazářili.

Závěrem bych chtěla poděkovat organizátorkám tohoto projektu – Anně Eštokové, Tereze Saitzové a Magdaleně Bělohlávkové. Dámy, za celou Nerudovku vám děkuji za váš čas strávený s námi a hlavně za možnost zapojit se do tohoto projektu!

Lucie Dunovská, 3. GD

 

 

oko